Dlouho jsem mlíko ve
svém životě viděl jako problém. Dneska vím, že neschopnost mého těla popasovat
se s mléčnými produkty je jedna velká příležitost a skoro až dar.
Jeden vtip říká, že ve dvaceti se z třídenní kalby
člověk vzpamatovává jeden den. Zatímco v pětatřiceti se to obrací a z jednodenního
flámu má člověk na tři dny vystaráno. Něco pravdy na tom bude. Po překročení 35
let jsem začal pozorovat, že mě občas bolí klouby, večer jsem ztahaný jako kůň
a po každém škrábnutí mě zůstane slušná jizva.
Začal jsem tedy řešit… stravu – protože jsme to co jíme. A
pokud tělo zatížíme už na vstupu jedem, nelze čekat, že bude mít energii ještě
na něco dalšího. Postupně jsem se dozvídal o různých výživových směrech, třeba
o "makrobiotice" či paleu. V lecčems si dost protiřečí, resp. se vydávají
jiným směrem, ale kolem mlíka panuje relativní shoda. Člověk rozhodně není
zařízen na to, aby v dospělosti pil mléko, a už vůbec ne kravské. Tečka. Příroda
prostě při designu našeho trávicího traktu nepočítala s tím, že by se člověk měl v dospělosti krmit jako tele. A pár století genom rozhodně nezmění.
A tak jsem si uvědomil, jaké mám vlastně štěstí! Mlíko mám
vyřazené z jídelníčku bezmála 12 let. Tucet let tak nejenže nejím
jakékoliv mléčné produkty, které by mě hnily ve střevech ale také skoro žádné
cukrovinky apod. Díky mlíku tak netrápím své tělo v takové míře jako jiní
nadbytečným přísunem cukru a mouky.
Jsou to tři bílé jedy: mlíko, cukr a mouka – které dle mě
mohou za obezitu populace a velké množství tzv. civilizačních chorob.
Nedobrovolně, ale nakonec rád, jsem v první třetině jejich eliminace ze
své stravy. Aby se mě povedlo udělat i ty další dva kroky zkusím se opřít o „Jídlo na prvním místě“ a program Whole30 které se opírají o jistou formu paleo
filozofie.
Uvidím jestli se mě to povede…
Stay tuned
Žádné komentáře:
Okomentovat