Správný chlap by měl zasadit strom, zplodit syna a postavit dům. A když je magor tak uběhnout maraton. Když je jen poloviční magor tak jen půlmaraton.
Moje ambice byly jasné – doběhnout a přežít. V průběhu se vyprofilovala druhá a sice dělat vodiče, aby si
Martin udržel tréninkové tempo. Na rozdíl ode mě, byla pro něj půlka čistě tréninková záležitost před květnovým
plnotučným maratonem. To se taky ukázalo na 11,5 km kdy měl víc než dost sil a rozbalil to jako vítr. Ve výsledku mě dal na 1/2 PIM maratonu o 12 minut, takže si myslím že v jeho nohách je čas kolem dvou hodin a ani by se nezadýchal.
Ale jak to vlastně bylo, tak jsem tam přišel a...
Přepadla mě tréma jak před státnicema. Naštěstí zmizela po převlečení do běžeckého a ponoření se do rituálu příprav začínající přelepením bradavek. Popravdě řečeno tréma fungovala už doma kdy jsem se ponořil do ženské role "co si vezmu na sebe? :-)
Neměl jsem s podobným počasím (větrno a cca 8°C) zkušenosti, v takové slotě nikdo normální přeci neběhá že :-) Původní cílový čas 02:30 se najednou zdál být ohrožen. Dvě a půl hodiny - od ledna jsem v tréninku naběhal jen 105 km v tempu 7min/km, ale nejdelší trasa kolem 7 km. Proto dvě a půl hodiny :-)
Po zařazení do startovního koridoru "J" ovšem všechny podobné myšlenky ustupují před přicházejícím adrenalinem. Po očku pokukuji po spoluběžcích a nenacházím žádného "tragéda" - kterého bych se mohl držet :-). Důvod zjišťuji vzápětí, vodič na čas 02:30
Miloš Škorpil s modrým balónkem je nejméně 100 metrů za mnou. A jen dva metry ode mě na červeném balonku svítí 02:00.
Po výstřelu si za zvuků vážné hudby počkám jen sedm minut abych protnul startovní bránu a zmáčknul si stopky.
Start!
Nahazujeme rychlost 8,5-9 km/h pro zahřátí a rozhýbání. Kolem nás se valí davy šílenců, které časem uvidím stát u trati protahující si křeče. Prvního chodce potkávám na cca druhém kilometru. O 500 metrů dále si páni ulevují u prvních keříčků. Pod žebrem se mě usídlil citron a vydrží tam asi do 8 kilometru. Po minutí hospody Marná snaha Martin dostává povídavou - je vidět že má správné tempo kolem 60% maximální tepové frekvecne :-) Během se baví což je dobrá zpráva na 13. května. Mě znervózňuje citrón a pochvaluji si strategii dělení půlmaratonu na 5 km úseky. Ty přeci znám, běhám běžně tak si je prostě v hlavě běžím 4x za sebou. První občerstvovačka a s ní i energetický gel a dopink v podpoře našeho týmu fanoušků. Nevím co mělo větší vliv, ale tlačí mě to dopředu pokořit dalších 5 km. Zima mě už, na rozdíl od u trati stojících fanoušků už dávno není a zvolil jsem bez zkušeností paradoxně tu správnou kombinaci vrstev.
Pomalu se dostávám do tempa, resp zapomínám na to že běžím. Do reality mě na Smíchově vrací skupinka "děvčat" , která nejen že jdou přese mě ale ještě si u toho zpívají. V tu chvíli si stanovuji další cíl - nesmí mě doběhnout Miloš s balónkem :-)
Plíce dýchají, nohy se odlepují od země a koleno kupodivu nebolí. V hlavě mě šrotuje čím to je. Obyčejně se připomnělo na pátém, nejpozději po sedmém kilometru a s běháním byl šmitec.Teď ale drží a já ho nebudu provokovat ani tím, že na něj budu přemýšlet. Čím víc se propadám do vlastních myšlenek tím víc vnímám jak chrt vedle mě jede na poloviční výkon. Po krátké domluvě se mě začíná vzdalovat a najednou vnímám že tu a tam někoho "převálcuju". Pořád svých 8,8 km/h kopec nekopec. Jedna noha druhá noha jedna noha, začíná mě bolet v zádech a šlachy na kyčlích.
Pořadatelé asi dobře ví, že za libeňským mostem začíná jít do tuhého a tak těsně před ním je umístěná občesrtvovačka. Další a poslední gel - dal přítele chrta začíná konat svou práci. S libeňským mostem mizí i diváci. Jak ti čeští, kteří většinou jen stojí u trati, tak bohužel i zahraniční turisté - ti tleskají každému kdo běží kolem. Vždy jsem se přistihl, že potlesk mě zvedl tempo :-)
Libeň a Karlín jsou zkouškou morálu. Asfaltová liduprázdná čára, po husákově tichu dokonce do kopce. Tady slyším každé vrznutí šlach kolem kyčlí, každý poryv větru proti. Tělo by mohlo ale mozek pochybuje. Naštěstí ho nakopne cedule do cíle 900 metrů. Snažím se zrychlovat, posledních 100 metrů doslova letím :-)
Čas 4 minuty pod cílový čas, splněno! V prvních sekundách si říkám už nikdy, ale za chvilku s banánem v jedné a s medailí v druhé ruce si říkám... že bych to s řádně vedeným tréninkem mohl dát za 2 hodiny :-)
