Staří praktici se diví, ovce pijí a kupují

K této úvaze mne inspiroval jeden "starý praktik" když se podivil nad tím jak rekreační běžci u Vltavy dodržují pitný režim a generují u toho tuny PET odpadu a více než zajímavé zisky pro nápojové společnosti.

Když dáme stranou nepoměr ceny z vodovodního řadu a balené v PET lahvi či ekologickou PET zátěž zůstane nám otázka jak vlastně člověk hasil svou žízeň v okamžiku kdy se utvářela jeho tělesný systém - tedy v době vzniku prvního a druhého či třetího mozku*.

Vážně pochybuji o tom, že v té době byla možnost se napít při každém pocitu žízně, nebo před ní jak se nyní propaguje. Což je tedy v přímém rozporu s marketingovým sdělením firem jejichž zisk je založen na prodeji balených nápojů.

A my, jejichž vnímání světa se formovalo po roce 1989, tedy v okamžiku kdy se ČR otevřela marketingovým aktivitám se velice málo zamýšlíme nad pozadím marketingových komunikací a sdělení. Oproti tomu "staří praktici" kovaní 40 lety existence ve společnosti založené na podezírání a udávání se vždy ptají "proč".

• Staří praktici mají své osobní cíle a ví jak je dosáhnout.
• My si své cíle necháváme velmi často nastavovat reklamou, ať už jde o nový telefon/televizi/auto/byt/boty či  ideál krásy.

Je potřeba se více ptát proč a zamýšlet se kdo a s jakým cílem stojí za reklamou a čím dál častěji i novinovým článkem či spotem v TV, protože toto je nyní kanál pro vytváření paniky a tedy řízení potřeb spotřebitelů pomocí tří základních a jediných fungujících apelů: strachu, smrti a sexu.

*tři druhy mozků 500 mil let zpět senzorický -> 200 mil let zpět emocionální -> 100 tis let zpět racionální

10 000 hodin k tomu být v něčem dobrý

10 000 hodin, 8 hodin denně, cca 5 let
10 000 hodin, 4 hod denně, cca 10 let

Číslo 10 000 hodin,  jako potřebný čas pro úspěšné zvládnutí oboru/profese vypadá strašidelně. Ale bezmála 5 let se už dá zvládnout, resp. spíše představit. Pokud člověk v 25 vypadne z VŠ měl by tedy teoreticky ve 30 být jak se říká za vodou. Jenže to předpokládá pár vstupních podmínek:

• vědět v čem je osobnostní a dovedností potenciál,
• existence oboru kde se uplatní,
• fun faktor  - blízkost k naturelu,
• píle, neboli opak lenosti.

Hlavně bez toho posledního to nejde. To nejde okecat, ani talent nepomůže. Musí se prostě makat. 

První rozhodnutí přichází na konci základy (gymlpáci si tohle rozhodnutí odloží o pár let), kdy si sotva přestáváte hrát s vláčky. Furt pohoda. Před maturou už se trošku znáte, ale pracovní trh je pro vás sprostý slovo - proto můžou ještě existovat VŠE a podobné. Furt pohoda. Volba VŠ není důležitá co se týče oboru, ale hlavní je prostředí které by mělo motivovat učit se učit dovednostem, rozvíjet osobnost, používat informace a prezentačním schopnostem. Tady to skřípe.

Prvních 10 000 promarněných hodin

Učit jsem se až do VŠ nikdy nepotřeboval, tak nějak to šlo samo. Dílem díky nějaké vrozené inteligenci a obecnému zájmu o informace a také díky pochopení co chtějí učitelé slyšet. Což je první fail - splynutí se systémem místo jízdy vlastní cestou. Potřeba píle nulová. Ale nevadilo to. Proplutí VŠ už byl těžší oříšek, a pořád mě nedocházelo že pohoda jednou skončí.

Druhých 10 000+ promarněných hodin

Po exitu z VŠ jsem již 8 let a posledních pár let jsem v nejistotě zda dělám to v čem mohu být dobrý. A hlavně na tom nepracuji, styl z VŠ jsem stále nedokázal opustit. Jak říká Ivo Toman zatím v sobě nemám velkou šipku (motivace, tah na bránu, energie).

Příštích 4160 hodin tedy rozhodne, do pětatřiceti už musím být na dobré cestě.

Odkazy
http://freelance.peoplecomm.cz/?p=138
http://www.podnikatel.cz/clanky/ivo-toman-motivace-zvenci-je-jako-smrad-5/

Respekt, Amazon a Kindle

Neexistence českého obsahu (legálního) pro čtečku Kindle byl a je jedním z jejích největších slabin. Nyní jako jedna z prvních vlaštovek přichází Respekt s možností měsíčního předplatného za 7,99 $.

Po pondělní koupi mě vždy papírová verze vydržela minimálně do čtvrtka, když jsem si pro ní kradl chvilky v MHD nebo těsně před uložením se ke spánku. V narvaném autobusu/metru se ale s A4 poněkud blbě manipuluje tak jsem uvítal možnost si svůj Respekt přečíst na elektronické čtečce.

A ač jsem propagátorem e-inku musím konstatovat, že časopis není knížka a jeho převedení do epodoby je tvrdší oříšek. 

V elektronické podobě mě chybí především možnost si časopis rychle prolistovat a rozhodnout se co si přečtu v MHD (kratší články) a co si nechám na klid domova (delší a analytické texty). Také už jsem z printu zvyklý na určité grafické zpracování a podvědomě mě chybí a prožitek z textu není takový jak si ho pamatuji. I výchozí rozdělení v menu mne na počátku zmátlo a ptal jsem se kam se všichni poděli (texty). Po pochopení principu už vím kde co najdu, ale papírovou verzi jsem nepoužíval tímto stylem. Spíš než po jednotlivých skupinách (Ekonomika, atd) jsem se rozhodoval nad konkrétními tématy.

Přesto, že mě eRespekt přináší úsporu finanční, prostorovou a možnosti jako je hledání, přímé sdíleni směrem do internetu či vždy čerstvé vydání  a mé výtky jsou spíše odporem proti starým zvykům zůstane můj kindl o Respekt ochuzen. 

Alespoň prozatím...

Leo Babauta, Ivo Toman a český sedlák

Jako všechno tak i život by měl mít plán. A přesto, že někdo dokáže složit obývakovu stěnu z IKEA bez návodu, těch 60 let na světě stojí za chvilku přemýšlení.
Známou pomůckou pro životní plán je tzv pyramida cílů - od krátkodobých po dlouhodobé. Pro každého je tato pyramida jiná a její tvorba zabere týdny přemýšlení a samozřejmě se s postupem času mění.
Takže než začnu nasávat a extrahovat moudra pánů z titulku postavím základy své první pyramidy životních cílů a hodnot.
O co v pyramidě jde může ilustrovat  Maslowova pyramida potřeb.

Zdroj:Wikipedia

Astmatik na Nike run prague, boj o život se nekonal

Stížnosti na organizátory pražského běžeckého závodu na 10 km pod značkou NIKE zaplavily nejen sociální sítě, specializované servery ale i "seriozní média" lze-li tak týden nazvat.

A to jen pro to, že na trase byla "jen jedna" občerstvovací stanice a současně cca 30°C vedro. Dle ČT24 pak záchranáři ošetřili 35 lidí, kteří zkolabovali. Závod běželo 5291 běžců, 5208 dorazilo i zpátky do cíle. Tedy 0,66% lidí zkolabovalo a dalších 0,9% nedoběhlo do cíle.

Organizace
Tolik fakta... takže celých 98,44 % běžců dokázalo zhodnotit své síly, uzpůsobit tempo podmínkám, či odstoupit. Zbytek přecenil svou schopnost, nebo podlehl vlivu davu.
Proto nechápu kritické hlasy na hlavu organizátorů, už dopředu vyhlašovali že se nejedná o závod ale spíše o happenig. Proč by tedy na startu měly být vyhrazené koridory a rozdělit tak běžce del výkonosti? Dravci dávající to za 30 minut se dopředu dostali, a pokud to vy běháte za 45 min a chtěli jste si vylepšit rekord - dlažba na náplavce by byla větším nepřítelem než start z třetiny startovního pole.

Organizace pak zahrnovala:

• perfektní registraci, 
• individualizaci trika "zdarma", 
• přesné měření času čipem (díky němuž odpadala nutnost vystartovat co nejdříve), 
• rozsáhlé zázemí žlutých lázní,
• a taky jen jednu občerstvovací stanici pro 5291 běžců.

Můj běh astmatika
A k čemu tak dlouho mířím... Všem těm kteří si stěžují chci popsat svůj "příběh".
Od cca 4 let trpím astmatem doprovázenými častými záněty plic. Jak jsem dospěl ke kristovým letům je to lepší, ale kapacita plic je výrazně snížena, užívám pravidelně léky a delší zátěže prostě neudýchám -> svaly nemají kyslík a výkonnost rapidně klesá. V tělocviku jsem byl vždy osvobozen od běhů delších než 100 metrů.


Trénink
Tři měsíce před Nikerunprague mě kamarád inspiroval a já se rozhodl že to dám. A k posilovně jsem přidal běhání. V tréninku za tři měsíce jsem naběhal cca 36 km, nejdelší běh byl 5 km, zbytek převážně po 1,8 km. V tréninku jsem 5 km dal v tempu 7:05 min/km bez větších následku a běžně jsem se pohyboval kolem 06:00 – 06:30.


Závod
S tímto minimálním tréninkem a zdravotním handicapem jsem sobotní závod dal za 1:13. Tedy tři minuty nad můj plán - což bylo tempo 7 min/km. To jsem si stanovil odhadem dle tréninku.
Před závodem jsem se s ohledem na předpověď v průběhu dopoledne zavodňoval, ne že bych do sebe nalil 5 litrů jen jsem si dal prostě pozor abych se nedržel na suchu. Samozřejmě, že jsem měl krizi (a nejen jednu), a kdyby to šlo tak bych se něčeho napil. Ale běželo se "jen hodinu" a hlavně zkuste už převzít zodpovědnost za své životy lidi... paří sluníčko, je 30° C? Pak se napiju, vezmu si vodu, zvolním tempo nebo i vzdám. Je to přeci můj život a moje zdraví, pořadatelé NRP přeci nemohou sledovat každého běžce a jeho aktuální stav!


Věčná česká - pasivní - nespokojenost
Ano, mohlo být více vody, na více místech, více zdravotníků. Nejvíc mě ale vadí to čecháčkovské mrmlání nad tím, že jim někdo nedal VIP servis. Kdyby celý závod pršelo byl by internet plný stížností že mokré kostky klouzají a záchranáři by ošetřovali desítky vymknutí a zlomených nohou.
Chybí mě konstruktivní kritika těchto hlasů - proč nedali pořadatelům najevo své obavy dopředu?
Kouzelná v negativním slova smyslu je první věta v tomto textu "Sobotní běh Prahou měl poněkud zvláštní dohru: účastníci poskytli firmě Nike výbornou reklamu zadarmo a nedostali za to ani vodu."
Já jsem za nízké startovné dostal nepodstatné věci jako funkční triko, vakobatoh ale hlavně příležitost si potvrdit že to dokážu. Je to jen o úhlu pohledu.

Disclamer
Každý kdo se postavil na start závodu má můj obdiv ať už ho dokončil nebo ne.